SPOČINUTÍ V NĚM by Gary Wilkerson
Pod tlakem si většina z nás znovu a znovu opakuje své potřeby: „Kéž bych měl tohle. Kéž bych jen mohl pracovat na této slabosti.“ Ježíš nám ale říká, abychom se neupínali ke svým potřebám, nýbrž k tomu, kdo nás zaopatřuje. „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“ (Matouš 6:25-27).
Když měl starozákonní král Ása problémy, upnul se na svého ochránce, a nikoli na problémy. Když bylo království obklopeno silným nepřítelem a nebyla žádná zjevná naděje, Ása se modlil: „Hospodine, nevím, co mám dělat, mé oči jsou ale upřeny na tebe“ (viz 2. Paralipomenon 14:9-12).
Ježíš nám ukazuje, že máme vprostřed zkoušek vzdávat díky. Při velkém nedostatku pokrmu, s maličkou hromádkou ryb a s trochou chleba, Ježíš vzdal díky Bohu: „Pak vzal (Ježíš ) chleby, vzdal díky a rozdával“ (Jan 6:11).
Ježíš poděkoval Otci předtím, než byla tato potřeba naplněna – a následoval zázrak: „Když se nasytili, řekl svým učedníkům: Seberte nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar! Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ (6:12-14).
Tvoje situace nezávisí na tvých zdrojích – závisí na Božích zdrojích. „Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství“ (Filipským 4:19).
Možná z celé své duše voláš, aby Bůh uspokojil tvé potřeby. Teď není čas na posuzování tvých selhání; místo toho je čas, aby sis připomněl Boží dobrotivost. Je čas přestat si dělat starosti se svými obrovskými potřebami a místo toho vzdát Bohu díky. Je čas čerpat sílu od své rodiny víry, jestliže tuto sílu nemáš. Spočiň v ujištění, že tvůj Bůh ti ve tvém životě ukáže svou velikost. Věř tomu – a nalezni v něm spočinutí!
Když měl starozákonní král Ása problémy, upnul se na svého ochránce, a nikoli na problémy. Když bylo království obklopeno silným nepřítelem a nebyla žádná zjevná naděje, Ása se modlil: „Hospodine, nevím, co mám dělat, mé oči jsou ale upřeny na tebe“ (viz 2. Paralipomenon 14:9-12).
Ježíš nám ukazuje, že máme vprostřed zkoušek vzdávat díky. Při velkém nedostatku pokrmu, s maličkou hromádkou ryb a s trochou chleba, Ježíš vzdal díky Bohu: „Pak vzal (Ježíš ) chleby, vzdal díky a rozdával“ (Jan 6:11).
Ježíš poděkoval Otci předtím, než byla tato potřeba naplněna – a následoval zázrak: „Když se nasytili, řekl svým učedníkům: Seberte nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar! Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ (6:12-14).
Tvoje situace nezávisí na tvých zdrojích – závisí na Božích zdrojích. „Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství“ (Filipským 4:19).
Možná z celé své duše voláš, aby Bůh uspokojil tvé potřeby. Teď není čas na posuzování tvých selhání; místo toho je čas, aby sis připomněl Boží dobrotivost. Je čas přestat si dělat starosti se svými obrovskými potřebami a místo toho vzdát Bohu díky. Je čas čerpat sílu od své rodiny víry, jestliže tuto sílu nemáš. Spočiň v ujištění, že tvůj Bůh ti ve tvém životě ukáže svou velikost. Věř tomu – a nalezni v něm spočinutí!